Archív inscenácií SKD Martin

Slováci přivezli na Divadelní Floru Ivanova (Ján Procházka, www.olomouc.cz)

Klasickou hrou v netradičním pojetí, sběratelem ocenění a divácké přízně, ale i hereckým koncertem - tím vším je Čechovův Ivanov v podání Slovenského komorného divadla. Nejúspěšnější slovenský titul loňské sezóny zamířil včera v rámci Divadelní Flory do olomouckého Moravského divadla. Ivanov v režii Romana Poláka je hrou aktuální možná ještě více než před stodvaceti lety. Právě tolik času už uplynulo od prvního uvedení.

Ivanov (Miloslav Kráľ) má pětatřicet a připadá mu, že všechno co prožil, je v porovnání s tím, co chtěl vykonat, šedé a bezvýznamné. Jeho paranoidní představy se zhmotňují do panoptikálních loutek: skřeta s mrtvolným pohledem a ženských figurín bez tváří nebo se zrcadly místo obličejů. I jeho okolí je však plné podobných postav: malicherné „báby" týrající své muže, kteří jsou příliš slabí na to, aby se jim dokázali postavit, opilci a podvodníci, všichni na honbě za penězi. Jaká krásná reflexe naší doby. Ivanovova žena Sára (Renáta Rundová) umírá na tuberkulózu, on jí ale už nemiluje a i když si uvědomuje svou vinu, mučí jí svou chronickou melancholií. Sářin doktor (Marek Geišberg) o sobě tvrdí, že je čestný člověk a snaží se Ivanovovi otevřít oči. Ve skutečnosti ale trpí stejnou nemocí jako Ivanov, i když je podstatně mladší, nenachází to, po čem toužil a je tak zahleděný do své vlastní osoby, že je svému okolí odporný.

Asi nejvýraznější postavy inscenace ale paradoxně nejsou ani Ivanov, ani jeho žena. Skutečný koncert předváděla starší generace herců: Michal Gazdík v roli Lebeděva - člověka až mrazilo při jeho neskutečně lidských projevech, Ján Kožuch coby gróf, Ivanovův starý dětinský strýc, který podal neméně lidský výkon a František Výrostko coby Borkin, který dokonce předvedl tanec na chůdách. I ženské výkony držely úroveň představení: Jana Oľhová jako Lebeděvová - poživačná drbna, hloupá ale bohatá Marfuša (Eva Gašparová) nebo Petronela Valentová jako bláznivá Avdoťja Nazarovna. Snad jedinou komickou postavu - Kosycha - hrál Viliam Hriadel. Ivanovově manželce zdárně konkurovala Lucia Jašková v roli Saši Lebeděvové.

V jednoduchosti je síla, řekl si pravděpodobně Vladimír Čáp, když vytvářel k představení scénu. Vsadil na kruhové paravány na kolečkách, z jedné strany černé, z druhé bílé, s nimiž manipulovaly čtyři černě oděné postavy, které do představení vstupovaly v roli jakýchsi nadpozemských sluhů. Ovládaly loutky, sbíraly rekvizity a pomáhaly vytvářet celkově pochmurnou, někdy ovšem až tragikomickou atmosféru. Celkově se tak podařilo vytvořit scénu, která je rozhodně nevšední a na první pohled diváka zaujme.

Ivanov Slovenského komorného divadla si bezesporu zaslouží pozornosti, jaké se mu dostává. Je to Čechov, který není ohraničen nějakým daným časem. Možná devatenácté, možná dvacáté století, ale pro většinu diváků je to spíš současnost. Malichernost, honba za penězi, nuda a zklamání ze sebe sama, to jsou jevy které Čechov mistrně popsal už před sto dvaceti lety a které nás dnes postihují možná víc než kdy jindy.

Jan Procházka (prochazka@olomouc.cz)
(uverejnené na portáli www.olomouc.cz)